Malostranské dvorky

Na začátku roku jsem se rozhodla, že prokážu snahu o nějakou socializaci s lidmi bez vlivů alkoholu. V tom zatím selhávám a moc mě to netrápí, protože mě to moc nebaví a nejde mi to. Občas s někým na chvilku někam vyrazím, nebo se jdu bavit do společnosti, ale to je bez alkoholu jen málokdy. Však si ještě pamatuji minulý rok, kdy jsem docela dlouho nepila, a po společenské stránce to kdo ví jak zábavné nebylo.

Přesto se však snažím přijít o své poustevnické zvyky a občas vystrčit nos za práh svého bytu. Nedávno se mi to dokonce začalo i dařit. O posledním výletu do vojenského muzea v Lešanech jsem se velmi lehce zmínila minule, dneska si tu ale vytvořím škatulku pro zajímavá místa a současně s tím si tu nechám i pár slov o skvělé akci Malostranské dvorky, kterou koncem května uspořádal spolek Piána na ulici.

Vzhledem k tomu, že jsem to já, málem jsem se nevypravila, ale nakonec se poštěstilo a tak mám příjemný zážitek přetrvávající do dneška, dokonce i s pár nepovedenými fotkami (jo, možná tu budu občas psát o nějakém tom výletě, ale fotograf se ze mě rozhodně nestane).

Jak už název akce vypovídá, její organizátoři umožnili návštěvníkům vstup do míst obvykle zapovězených. Do míst, které v člověku vyvolávají pocit časů dávno minulých. Někteří říkají, že ta místa mají genius loci, který byl však pohlcen náporem lidí a částečně snad i nabitým programem. Kouzlo však malostranským dvorkům nelze upřít ani za této situace.

Dvorků bylo v průběhu akce, která se konala 27. – 28. 5, otevřeno třináct. Na první pohled se to nezdálo příliš, ale prohlídka mi zabrala celé odpoledne, a to jsem díky přehledné mapce a ostatním návštěvníkům dokonce ani nezabloudila.

Nakonec jsem si dvorků prohlédla jen jedenáct, na poslední dva (muzeum Karla Zemana a dům U Královny včel) mi nezbyla energie, čehož jsem podle fotek nakonec trochu litovala, ale jeden nemůže mít vše. 🙂

Nebudu tu zmiňovat každý dvorek, na který jsem se podívala, protože to by mě nebavilo psát a vás číst, ale pár svých oblíbených vám ukážu.

Měšťanský dům u Ramhofských

Tento dvorek na Karmelitské 15 byl hned druhý, který jsem navštívila, a docela si mě podmanil. Kromě toho, že byl krásný sám o sobě, v jeho sklepě se skrývala minimalistická výstava (osvětlený stalaktit v místech pod pražským Jezulátkem, který na můj mobil rozhodně nešel zachytit). Trochu vykradu brožurku, kterou návštěvníci akce dostali a ne tak úplně svými slovy tuto stavbu popíšu.

První doložená zpráva o domu pochází z roku 1587. Sousedil s farním hřbitovem a s městským špitálem. Jedná se o trojkřídlý objekt s klasicistní fasádou, která se otevírá k bývalé klášterní zahradě kostela P. Marie Vítězné. V jeho sklepení se nacházejí fragmenty přemyslovské fortifikace. Objekt je kulturní památka. Roku 1821 došlo k zásadním klasicistním stavebním úpravám podle návrhu K. Pollacka, tato podoba je zachvována dodnes. 

Vratislavský palác

Fronta ke dvorku, který se nachází na Tržišti 13 se nedala přehlédnout. Na chvíli jsem přemýšlela, že Vratislavský palác vynechám, ale pak mi došlo, že nemám kam spěchat a počkala jsem si. Ještěže tak. Kromě krásné zahrady se zapovězeným výhledem na velkou část Prahy dvorek ukrýval také výstavu Jan Honsa: Ze staré Prahy, na kterou jsem se chtěla vydat už začátkem měsíce a málem na ni zapomněla. Výstava zachycuje Prahu před rokem 1917, svět pavlačových dvorků, postupně mizející periferie a zbytky přírody, které Jan Honsa ztvárnil perokresbou.

Ve Vratislavském paláci byla k vidění i výstava modernějšího umělce Jaromíra99, která mě také dost zaujala.

Italský kulturní institut

Na Italském kulturním institutu mě zaujal především koncert mlaďoučkého violoncellisty Vladimíra Vlčka. Dům samotný vznikl v 17. století a vlastnilo ho několik šlechtických rodů, například Piccolominiové nebo Martinicové. Momentálně patří Kongregaci Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, která jej získala v roce 1852.

Malý Černínský palác

Poslední zmíním ulici Sněmovní 7, na kterou jsem se těšila nejvíc, protože v něm byla komiksová výstava Post Bellum s názvem Ještě jsme ve válce. Historické komiksy vypráví příběhy třinácti skutečných lidí z válečné fronty, koncentračních táborů i z dob komunismu.

Malostranské dvorky byly skvělou akcí a připomněly mi, že je venkovní svět vlastně pěknej a procházky příjemné. Cítila jsem se jak na dovolené v cizím městě a celkově jsem si samotu mezi lidmi moc užila. Snad si to budu pamatovat a ani příště mě lenost a poustevnická nátura od podobných akcí neodradí.