Minimalismus

O tom, že je jednoduchost stavebním kamenem mého života, jsem tu nejednou psala.
Moje záliba v minimalismu je jejím přirozeným vyústěním. Co to ale minimalismus vlastně je? Pohled na něj se dost liší člověk od člověka. Jsou minimalisti, co mají jen věci, které se jim vejdou do baťůžku, a potom takoví jako já.

Jsem minimalista materialista.

Některé věci mi dělají skutečnou radost, přestože jejich koupě nebyla moudrou volbou, a v mé duši je stále místo určené předmětům, jejichž ztrátu bych nesla sakra těžce. Miluji shromažďování knih a krásné věci.

A přesto si za svým minimalismem stojím.

V mém životě totiž není místo pro nic bezvýznamného. Každá maličkost mi přináší radost a dávám si moc dobrý pozor, aby to tak zůstalo.

Mívala jsem blíž k hromadícímu bordeláři než minimalistovi. Okamžik, kterým má proměna začala, si nepamatuji. Ale vím jistě, že ji dokonalo mé poslední stěhování.
Nestála za tím jenom čistá pohodlnost – přece jenom když se člověk stěhuje potřetí v řádu měsíců, tak se věcí začne zbavovat nekompromisně – ale také tenhle byt samotný. Je tak skvělý, že k minimalismu sám svádí.

Věci, které nepotřebuji

To je kapitola sama pro sebe. Moje představa potřeb je často celkem podivná. Příkladem je třeba taková blbost, jakou je lžíce na boty.

Většinu svého dospělého života jsem ji k nevoli rodičů považovala za zbytečnost, nehodnou mých peněz a prostoru.

Nedávno jsem si ji pořídila a mám dojem, že už mi ušetřila dobrou čtvrthodinku života.
Neskáču z ní nadšením pokaždé, když na ní spočine můj pohled, ale vychytávka je to šikovná. Stejně jako lis na česnek nebo struhadlo…

Je to hloupý příklad, ale můj přístup ukazuje jasně. Jen jsem zapomněla zmínit, že lis na česnek za stovku mi přijde jako pitomost, ale o pár hodin později utratím litr za cool plakát. (Mám z něj radost i po měsících, prostě dobrá koupě.)

Několik let mi hraje jen jeden z reproduktorů a má sluchátka vypadají takhle:

Ke koupi nových se odhodlám nejdřív ve chvíli, co tahle přestanou fungovat.

Můj malý minimalismus

O minimalismu jsem toho přečetla hodně i během své bordelářské minulosti. Znám výzvy na zbavování se věcí a zmíněné bydlení v baťůžcích. To čtení mě nakonec nakoplo k prodání věcí, kterých jsem se vzdát nechtěla, přestože byly k ničemu.

Radost mi nedělaly a nepoužila jsem je víc než rok. Nechávala jsem si je pro možná jednou a pro pomýlené citové pouto. Je mi bez nich líp. Minimalismu za každou cenu ale nefandím. Věci mají smysl. Ale jen ty, které mají smysl.

K dokonalému minimalismu mám ještě daleko. Něčeho se mi nedaří zbavit a s něčím nevím jak naložit. Vlastním dlouhý seznam věcí, které si hodlám v nejbližší době pořídit. Ale všechny chci z těch správných důvodů.

Před každým neplánovaným nákupem maličkosti se dlouho rozmýšlím, jestli po ní opravdu toužím.

Mít ve svém životě jen to, co do něj patří. O tom je celý minimalismus a s trochou fantazie i návod na štěstí.

*(Během psaní tohoto článku byly zakoupeny třetí sluneční brýle. Vyškrtáno z něj bylo téměř stejně slov, kolik jich teď obsahuje.)

Update: Od sepsání článku uběhl rok. Můj názor na minimalismus zůstává stejný. To, že pokukuju po těhlech filtračních lahvích vůbec, ale vůbec nic neznamená, jenom že jsem začala jezdit víc do přírody a a a.. No nic, já se jdu zase někam zahrabat. 🙂

Úvodní obrázek je od Sarah Dorweiler, Evano Community (link: https://evano.community)