Moje Whole30 – týden první

Na paleo jsem narazila někdy před rokem 2012. A vlivem jeho mainstreamové prezentace mi přišlo k smíchu. Ale ten smích mě přešel ve chvíli, kdy jsem objevila jiné zdroje – a poprvé ho vyzkoušela. Rozdíl po všech stránkách se dostavil velmi rychle. Byla jsem spokojená. Ale brzy zakročil život a má tehdejší „uničehonevydržím” povaha.

Vrátila jsem se ke starým zvykům. Přesto mě to trochu změnilo. Už jsem věděla, jak jednoduché je zbavit se mizerných nálad, rýmiček, vyrážek… ale nějak mi to za tu oběť v podobě času stráveného v kuchyni nestálo. Rohlík s colou taky dobrej, ne?

Za tu dobu jsem se po všech stránkách celkem posunula. Ale jídlo, to stále vázlo. Jednoduchost. Jednoduchost je mou mantrou, kterou řídím celý svůj život. A co je jednoduššího než staré dobré zvyky?

Jenže po změně, kterou jsem prošla v posledních měsících, už jsem toho měla dost. A znovu jsem se začala paleu pomalu přibližovat. Změna přišla rychle, přestože jsem byla samá výjimka a „paleo koláček”.

Takové ty malé výjimky. Takhle jsem si žila v hluboké minulosti. Před Whole30 jsem si dala krátký návrat. Jo, bylo mi hodně zle. 🙂

A kvůli těm výjimkám a paleo koláčkům jsem se rozhodla k trochu radikálnímu kroku. Ušila jsem se k třicetidennímu experimentu Whole30, což je vlastně taková odvykačka na cukr a emoční přístup k jídlu (a s ním spojené přežírání, a říkám to velmi zjednodušeně, pokud vás zajímá víc, mrkněte na odkaz). Pustila jsem se do toho hlavně ze zvědavosti, jestli to zvládnu a co to se mnou udělá.

O Whole30 už jsem se v hluboké minulosti párkrát pokoušela, ale také to byla samá výjimka – od „ale alkoholu a smetany se teda nevzdám!” až po opilecké rozhodnutí, že KFC je vlastně kuře v kokosovém oleji, takže pohoda.

Tentokrát jsem se rozhodla, že do toho půjdu naplno, přesně podle návodu. K čemuž trochu pomohla i kniha Jídlo na prvním místě.

Tady si chci tak nějak sepisovat, co jsem jedla a jak se cítila. Dnes je za mnou sedmý den. Pokušení se dostavují málo a slabě. Nemám pochybnosti o tom, že to vydržím. Občas mě posedne představa banánu s čokoládou, ale cítím se dobře. Mám výhodu, že se mě netýká nechvalně známá „sacharidová chřipka” a tělo na změnu reaguje rovnou pozitivně. Zásadní problém mám s částí „jíst v klidu” – žádný seriál, žádné čtení. Nic. Jen já a jídlo.

Zvyk u jídla něco dělat, cokoliv, je ve mně vrytý hodně hluboko. Přestat s kouřením pro mě bylo snazší. Už při přípravě jídla přemýšlím, co si pustím. A pak si uvědomím, že to nepůjde, a na jídlo se téměř přestanu těšit. Ale zatím jsem vždy rozptýlení odolala a každou chvíli si užila. Prožívám nejromantičtější večeře se svíčkou a hudbou při explozi chutí! (no, to jsem se nechala trochu unést, tak teď zase „back on track”). Občas ulítnu s plánováním, takže je čas od času potřeba těžce improvizovat, ale zatím jsem ze správné cesty neuhnula.

Prvních sedm dní tak proběhlo až na pár svačinek v podobě oříšků téměř bez problémů, a to přestože se stále držím své jednoduchosti. A navíc mě vaření v průběhu těch posledních měsíců začalo regulérně bavit.

Vzhledem k jejich jednoduchosti sem recepty dávat nebudu, ale fotky si neodpustím. 🙂