Moje Whole30 – zkušenosti, výsledky a bonusový recept

Moje Whole30 – zkušenosti, výsledky a bonusový recept

Tak je to za mnou. Třicet dní čistého jídla. Třicet dní bez cukru, mouky a potravin zpracovaných do bezvědomí.

S paleo stravováním už jsem v minulosti celkem dost koketovala, a čekala jsem tak, že mě Whole30 nemá čím překvapit. Pouštěla jsem se do něj hlavně ze zvědavosti, jestli to zvládnu, a taky protože jsem moc ujížděla na celodenním tláskání se.

Aby ne, když je to v naší kanceláři pořád samý dort a sušenka, a ještě mě vážně baví pečení. Byt provoněný čerstvě upečenými koláčky má prostě svou jedinečnou atmosféru a paleo dobrotám se jen tak něco nevyrovná.

A někde v mezičase mezi prací a umíráním se zrodily koláčky… #cookies #kitchen #paleo #darkside #sweets

A post shared by Ligeia Morell (@linkgirl_cz) on

 

Jedna z věcí, kterých si nade vše cením, je svoboda, takže se mi realita, ve které jsem byla ovládaná jídlem, moc nelíbila. Program Whole30 slibuje spoustu zázračných věcí a svoboda v jídle je jednou z nich.

Pokud jste posedlí čtením o osobním rozvoji a produktivitě stejně jako já, víte, že třicet dní je jakási magická hranice. Pokud třicet dní opakujete jednu činnost, stane se z ní zvyk. Čtu to dokola už roky, ale nikdy jsem u ničeho tak dlouho nevydržela. Ať šlo o každodenní psaní, meditace, cvičení nebo jídlo, nikdy jsem neuspěla a svůj čas jsem investovala spíš do zvyků negativních. Tentokrát jsem byla odhodlaná víc než kdy dřív a konečně můžu magii třiceti dní potvrdit.

První týden Whole30 utekl jak voda. Cítila jsem se dobře a byla jsem plná optimismu. Zkusila jsem pár nových jídel a v kuchyni byla pečená vařená. Bavilo mě to. Neměla jsem nejmenší představu o tom, jak strašně dlouhá doba těch třicet dnů je a kolik pastí na mě čeká.

Co jsem si od toho slibovala?

Toho dne svět naposledy spatřil mé skilly v Malování

Toho dne svět naposledy spatřil mé skilly v Malování

  • Dokázat si, že to zvládnu – splněno. Nebylo to bez překážek a ústupků v podobě pár oříšků přes limit, ale přes všechna pokušení jsem to zvládla.
  • Zbavit se závislosti na cukru a chutí obecně – splněno. Ještě 28. den jsem se těšila na smetanu, čokoládu, koláčky. O den později veškeré nezdravé chutě pominuly a zatím se nevrátily.
  • Vypěstovat si lepší zvyky – splněno (čátečně), tláskání se prostě drží.
  • Zmírnit smrtelnou únavu během dne – částečně, občas ponocuju, a vynechávala jsem sacharidy víc, než je doporučené, takže pár krizí nastalo.
  • Naučit se vstávat včas – často zaspávám, ale při správné konstelaci hvězd jsem schopná vstát před sedmou bez nejmenšího problému.
  • Zhubnout (ano, touha zhubnout je ve Whole30 zakázaná, ale jen málokdo tenhle zákaz neporuší) – splněno, fotky před a po sice říkají opak, ale to bude chyba fotografa. Nevím, kolik přesně jsem zhubla během Whole30, ale pokud bych se měla odrazit od své poslední váhy někdy z března, bylo by to 8 kilo s tím, že nějaký ten tuk vystřídaly těžší svaly. 🙂

Co mi Whole30 dalo

Kromě absolutního splnění většiny cílů mi tenhle program dal ještě úplně nový pohled na pár aspektů kolem stravy.

Whole30 není jenom o surovinách, ale také o celkovému přístupu k jídlu. A součástí zdravého přístupu k jídlu je umění vychutnat si ho v klidu.

Když jsem Whole30 plánovala, ani na chvíli jsem se nad tím nezamýšlela a tuto jeho část rovnou odepsala.

nope

Ke svému překvapení jsem se do ní však přes velké sebezapření hned od prvního dne, s myšlenou proč to nezkusit, pustila.

Chtěla jsem to vzdát hned druhý den a pak každý další. „Aspoň knihu,” přemlouvala jsem se, „o té v pravidlech nic není.”

Jakákoliv činnost u jídla pro mě bývala bonusem. Možnost poflakování se u seriálu bez výčitek, takže jsem se toho moc vzdát nechtěla. Nemohla jsem se dočkat, až to skončí.

Skutečnost, že jsem se ke zvyku koukání nebo čtení u jídla ani týden po dokončení programu nevrátila, je pro mě dost šokující. Už na ty chvíle klidu s vypnutým telefonem a monitorem nedám dopustit.

Teď si seriál pouštím většinou při vaření, kterým jsem přestala opovrhovat (dneska mi dorazily nové hrnce – konec improvizace – asi se mi bude stýskat) a považovat ho za ztrátu času.

Pokud jde o samotné jídlo, mám menší strach pouštět se do nových věcí. Pořád jsem vybíravá a mám tak výběr dosti omezený, ale něco nového čas od času vyzkouším. Hlavně proto, že už to nevnímám jako takovou vědu.

A vedle toho všeho si velmi užívám svobody. Nepotřebuju o jídle nijak zvlášť přemýšlet a dokonce i mé nenáviděné nákupy jsou snesitelnější a rychlejší.

Nejdůležitějším přínosem je poznání, jak moc mě jídlo ovlivňovalo, a osvobození se ze spárů chutí. Tušila jsem, že mě má ve své moci, ale nevěděla jsem jak moc a už vůbec ne, jak moc to ovlivňuje každodenní život. Bála jsem se, že všechen volný čas strávím vařením, čtením receptů a návodů a že mě to pohltí, jak se mi často stává, ale také mě to rychle omrzí. Tentokrát jsem se do toho vtáhnout nedala a našla jsem mezi kuchyní a počítačem ideální rovnováhu.

Kdo ví jak snadné to ale nebylo.

whole30

 

Nástrahy a chyby

Třicet dnů dokáže být fakt dlouhá doba. Prvním týdnem jsem možná prošla s nadšením a bez chutí, ale ten druhý už to začalo skřípat.

A chutě nebyly jediným problémem.

Jednou ze záludností Whole30 jsou nekompromisní požadavky na suroviny, mimo jiné vylučuje používání většiny rostlinných olejů a jakýchkoliv stop cukru. Jinak řečeno – jíst venku moc nepřipadá v úvahu.

Vzhledem k tomu, že plánování je má slabá stránka a občas sebedokonalejší plány překazí prachsprostá lenost, stal se pro mě společenský život ještě vzácnějším, a pokud jsem se náhodou trochu zdržela, nastala panika.

Naštěstí existuje bistro Nutric, které nabízí Whole30 menu i s rozvozem, takže ani v těch dvou momentech, kdy nastala nejvyšší krize, jsem ze správné cesty neuhnula. Nutric je v porovnání s mými pokusy o Whole30 podnik velmi mladý a musím přiznat, že bych bez něj pravděpodobně uklouzla.

Ve skutečnosti, pokud bychom měli mluvit o dokonalém Whole30 , tak jsem uklouzla. Rovnou několikrát. Uklouznutí spočívala v oříšcích. V hromadách oříšků, datlí a jiných výplních, které krmily mou emoční touhu po jídle při psaní nebo seriálech.

Tahle touha po svačinkách se ve mně probudila druhý týden, snažila jsem se ji krotit, přidávala si do jídla víc tuku, ale nic jsem s ní nezmohla. Přes den nenastal nejmenší problém ani v záplavě dortíků, ale večer už jsem si aspoň trochu tláskání odpustit nedokázala.

Co se týká zdravotní stránky, kromě zlepšení pleti a zbavení se záhadných bolístek se mi vrátily křeče, na které zobu hořčík, a co jsem si tak našla, nejsem jediná, kdo se s tím během Whole30 potýká. (Což mi přijde zvláštní, přijde mi, že při tom množství zeleniny musí mít člověk hořčíku rozhodně víc než během fast-food stravy.)

A neskutečně ovlivňuje hormony. (Varování: ženská chvilka.)

8zmxyxu

Zamávalo to se mnou slušně. Menstruaci jsem dostala o týden dřív a skoro jsem o ní nevěděla, byla také mnohem kratší. Píšu to sem mimo jiné také proto, že dohledat informace o Whole30 a menstruaci je docela náročné a dokonce o vlivu jídla na ni jsem nenašla ani žádnou studii. Což mi přijde škoda, vzhledem k tomu, že vliv je očividně značný, jak se dá dočíst i v několika diskuzích. V tomhle ohledu doporučuji ženám, které se na Whole30 chtějí vrhnout, připravenost na všechno.

Budoucnost

…je v oblacích. Zatím se stále Whole30 pravidel držím jako klíště. Jsou snadnou berličkou. Občas si dám něco s trochou přidaného cukru (jednou – hořčici a nakládané okurky, ani jedno jsem nedojedla) a pomalu zkouším i jiná „zakázaná” jídla a testuji své reakce.

Jde však o množství menší než malé, ze kterého moc nepoznám. Nějak necítím potřebu si jídelníček rozšiřovat o sýry ani luštěniny. Lepek mě neláká vůbec a své reakce na něj znám moc dobře. Oproti Whole30 ale už nemusím ohrnovat nosem nad možností dát si venku hamburgera (bez housky) a moje milované hranolky (k žádné explozi chutí nedošlo a vyhledávat je nebudu).

Co si v nejbližší době rozhodně udělám bude teplé, dokonalé kakao.

Neprůstřelné kafe je sice skvělé, ale přece jenom opravdovému kakau se nic nevyrovná.

Jsem si naprosto jistá, že si jednoho dne dám dortík, koláček a možná se propadnu do pekla starých hrozivých zvyků. Ale teď už budu vědět, že si stačí dát pár dnů restartu a bude zase dobře. Hodlám jíst podle pravidel primal, ale mléčné výrobky jen ve velmi omezené míře.

Do konce roku tomu chci dát volný průběh a v půlce ledna se do toho pustím ještě jednou, plná nových znalostí a připravená. Tentokrát už svačinky nebudou.

Moje lednička po prvním afterWhole nákupu

Moje lednička po prvním afterWhole nákupu

 

Bonus na závěr

Recept: Neprůstřelná káva, Linkgirl style

(Kafohipsteři a znalci si udělají menší pauzu a před dalším čtením se podívají sem.)

Bulletproof coffee mi vždy přišlo víc než podezřelé. Aby ne, když první recept, na který jsem narazila, operoval se syrovým vajíčkem. Nakonec jsem si ho zkusila udělat podle sebe a od té doby mi zpříjemňuje každé ráno.
Takže tady to je.

Neprůstřelné kafe Linkgirl style

Suroviny:

1 lžička instantního kafe
1 lžička kvalitního kakaa (bez cukru)
1/3 lžičky skořice
1 lžička kokosového oleje (používám bez vůně, ale nedá se už moc sehnat)

Postup:

(…vážně…?)
Všechno to promícháme, zalijeme vodou o teplotě 70C°, znovu zamícháme a pijeme – bacha na jazyk!

Ještě s tím budu experimentovat, ale do vajíčka rozhodně nejdu!