O tom, co jsem (ne)zvládla v minulém roce, a o tom, co zvládnu v příštím

Konec roku je přesně ten ideální čas, kdy se vrátit ke psaní. Ne, nezanevřela jsem na něj. V mém životě jsou ale momenty, kdy se i to vražení drátu do oka zdá lepší než jakákoliv činnost, která není bezprostředně nutná pro přežití.

Dneska si tu odložím takové shrnutí uplynulých měsíců a plán na ty další. Protože konec roku je na takové věci čas nejlepší, ať už si o předsevzetích a čekání na prvního ledna myslí, kdo chce, co chce. 🙂

• Na začátku roku jsem se chtěla zlepšit v angličtině. Nevím, jak moc jsem se zlepšila, ale byla jsem třeba na larpu Black Friday, kde jsem několik dnů mluvila výhradně anglicky. Předtím jsem si dala v angličtině rande a nějaké konference. Takže nemůžu říct, že bych mluvila kdovíjak skvěle, ale tenhle bod beru jako úspěšně splněný.

• Chtěla jsem si po dlouhé době někde nechat vydat povídku. To se rozhodně nepovedlo. Sice jsem měla začátkem roku slibně nakročeno a dokonce jsem něco dokončila, ale pravda je taková, že mi nic nevyšlo a vůbec to nemusím okecávat.

• Najít dobrou práci. No, když si odmyslíme, že si spíš práce našla mě, můžu tenhle bod prohlásit za epický úspěch. Nikdy jsem nebyla tak strašně spokojená a necítila se jako plnohodnotný člověk, který se má stále co učit a nemá se za co stydět. 🙂

• Po několika letech marných pokusů se mi konečně podařilo dokončit Whole30, a to skoro dokonale. Přestože koncem roku i v jídle morálka prudce klesla, vím, že teď bude návrat k lepším zvykům mnohem jednodušší.

Rok 2016 pro mě ale nebyl jen ve znamení malých úspěchů a krůčků k tomu stát se člověkem, kterým chci být už moc let, ale také rokem zásadních změn po všech možných stránkách. Život se mi vlastně obrátil vzhůru nohama tak, jak jsem si nikdy nedovedla představit.
Rok 2016 tak byl ve znamení hledání sebe samé, a přestože to se ještě tak úplně nepodařilo, doufám, že do roku 2017 vkročím plně ponaučená s trochu jasnějším pohledem na to, kdo jsem a co chci.

Poprvé v celém životě poznávám, jaké je to být sama a spoléhat ve většině ohledů jen sama na sebe. A přitom jsem také zjistila, že existují kamarádi, na které se člověk nemusí bát obrátit – přestože je to pro mě stále sakra těžký.

Snad každý den tohoto roku mě někam posunul. Zbavila se některých zásadních závislostí a doufám, že se mi daří více projevovat city rodině i kamarádům. Nebo s nimi být alespoň trošku víc v kontaktu, protože projevování citů to už je přece jenom vyšší dívčí.

V posledních měsících mám pocit, že jsem v mnoha ohledech konečně pokročila do životní fáze „dospělý člověk” a je to super. Jedna z věcí, co se mi na tom dospěláctví strašně moc líbí, je to, jak mě najednou přešla potřeba hrotit věci a jak mám všechno celkem slušně na háku. To neznamená, že jsem se úplně rozloučila s mým panickým monstrem, ale už s ním umím celkem dobře vycházet. Kdybych své dnešní já viděla před rokem, nebo snad dokonce před dvěma, jsem si vcelku jistá, že bych se nepoznala.

Co zvládnu v roce 2017

Ráda bych pokračovala v tom všem dobrém, co jsem tenhle rok začala. Strašně super by bylo, kdyby se mi podařilo rok nastartovat dalším úspěšným Whole30, ale nejsem si jistá, jestli chci mít hned na začátku takhle vysoké ambice. 🙂 Pauza od cukru, alkoholu a nedostatku zeleniny by mi ale zaručeně udělala docela dost dobře.

Ale bez více řečí, tady jsou mé plány na další rok.

• Stále se zlepšovat v linkbuildingu a psaní. Pořád se mám kam posouvat, baví mě to a chci být prostě nejlepší. Takže psát, číst, studovat. Což jsou stejně věci, které mě baví ze všeho nejvíc.

• Chovat se jako dospělej a zodpovědnej člověk v ohledu financí. Jsem v tom dost špatná a mám vlezlej pocit, že si svým přístupem zadělávám na problém. S tím skoncuji: plánování, rozpočty, splácení dluhů a neutrácení za kraviny. To nebude tak těžký.

• Víc se socializovat. A tím myslím opravdově a bez vlivu alkoholu. Což bude asi úplně nejtěžší, protože to je věc, kterou čas od času zkouším, a vždy se při ní cítím strašně mizerně. Ale třeba se to s trochou snahy změní.

• Napsat knihu. Přestože bude dost špatná. Ale to nevadí, chci ji prostě dokončit.

• Přestat kouřit. Jakože úplně. Nenechat se zlákat žádnou hospodou a kdo ví čím vším se nechávám zlákat. Docela dobře si uvědomuju důvody, proč to dělám, a vím, že to bude složitý, ale už se to povedlo několikrát, tak teď to jen dotáhnout do konce a opravdu to vydržet.

• Míň chlastat. Ne, nebudu se pokoušet stát se opravdovým abstinentem. Tuším, že bych měla, ale zatím to zkusím jinak. Pít jen kvalitní alkohol, neopíjet se jenom protože můžu a prostě stejně jako s penězi – chovat se jako dospělej a zodpovědnej člověk. S dobrým vkusem. 🙂

• Taky chci být zase míň na Facebooku. A místo toho dělat věci, co mě opravdu naplňují. Jako hrát hry, psát nebo třeba číst.

• Jeden článek na blogu měsíčně. Možná na mě byl jeden týdně moc vysoký cíl, i když ho pořád považuji za nejlepší. Ale jsem, jaká jsem, a moje občasné výpadky samy od sebe nepřejdou – a čím méně stresu na sebe navalím, tím méně jich snad bude.

• Zlepšit se s termíny a komunikovat hned ve chvíli, kdy mi dojde, že mi není dobře a prostě to nepůjde. Určit si svou cenu a té se držet. Nepřijímat každou práci jen proto, že jsem kdesi přišla k představě, že se práce neodmítá. Jinak řečeno – být dospělý a zodpovědný člověk, který si na sebe nenavaluje nesmyslné množství starostí navíc.

• Užívat si věci, které mě baví, a mít všechno ještě víc na háku. Protože je to strašně skvělý, a cítím tu ještě prostor pro zlepšení. Samozřejmě kromě termínů, ty, jak už jsem se zmínila, naopak hodlám hrotit velmi moc.

Tak a to by bylo k mým představám. Vím, není to nic moc, ale už teď jsem zvědavá na své shrnutí pro příští rok. Moc doufám, že ten další rok bude pro všechny z vás i pro mě lepší a že se nikomu z nás nic zásadního neposere. To už snad stačilo tenhle rok.