O restartech, novoročních předsevzetích a o tom, jak jsem nad sebou zlomila hůl

O restartech, novoročních předsevzetích a o tom, jak jsem nad sebou zlomila hůl

Možná to tu občas vypadá, jako bych to vzdala a na chudáka bloga zapomněla, ale není tomu tak. V posledních měsících jsem přemýšlela o tom, jak to tu překopat tak, aby to tu mělo hlavu a patu a obsah se víc přiblížil mým původním velkolepým plánům.

Místo toho se to po pár textech přelilo do osobního fňukacího deníčku, který v přímém přenosu zaznamenává každý můj neúspěch. A přestože je čtení o cizích neúspěších nepochybně příjemnou kratochvílí, musím si přiznat, že ho neumím podat tou správnou formou, která je nejen tragická, ale taky trochu zábavná. No, ale k věci.

Kolik já si toho za ty roky naslibovala. Tolik neúspěšných životních restartů, neúspěšných Whole30 (občas i nějaké úspěšné, ale to je ta výjimka co potvrzuje pravidlo) a novoročních předsevzetích.

Pojďme se na nějaká podívat, co jsem si slibovala třeba na začátku roku 2017?

Bylo to deset věcí, které nebuudu jednotlivě vypisovat. Zmíním jen ty, ve kterých jsem tragicky failnula.

Zlepšit se v angličtině – oh no! jestli je to možný, ještě jsem se zhoršila.
Víc se socializovat bez vlivu alkoholu – tak jsme se pobavili a jedeme dál
Napsat knihu – statečně jsem ani nezačala
Jeden článek na blogu měsíčně – musím něco dodávat?

No, když to vezmu kolem a kolem, znamená to, že jsem v podstatě oslavila nadpoloviční úspěch. A to se počítá, ač se nedá zrovna tvrdit, že by to byla moje zásluha.

Co se týká psaní, málem jsem nad ním úplně zlomila hůl. Stejně jako nad vším ostatním. Sešlo se několik faktorů, které mi do podvědomí zaryly myšlenku, že jsem naprosto zbytečná a neschopná a že poslední, v čem bych mohla být dobrá je kladení jednoho slova za druhé.

A proto tenhle článek stojí za velký kulový.

Je to vlastně můj první text po několika měsících a píšu to sem protože doufám, že mě znovu nakopne. Takže jak už říká nadpis. Ano. Zlomila jsem nad sebou hůl. V psaní i v pokusech o zlepšení. Ale doufám, že ji rychle slepím. 

Linkgirlčina budoucnost

Co dál?
Ráda bych dotáhla to staré předsevzetí a opravdu sem psala alespoň jednou za měsíc. Chtěla bych tu mít víc krmiva pro mozek i když asi v trochu jiné formě než doposud a výrazně víc zajímavostí. A také něco z mého života a výletování, ale ideálně bez výlevů, na jaké už jste se mnou zvyklí.

Tak uvidíme, jak to půjde, ale já už nic neslibuju. Jen doufám. 🙂

Možná chvíli potrvá, než se do toho znovu dostanu, protože abych řekla pravdu, poslední měsíc jsem znovu v těch nejhlubších bažinách marnosti, kdy mě nezajímá v podstatě nic. Ale bojuju. A tenhle článek je krokem vpřed. A když těch kroků bude víc, možná jednou zase vybřednu.

Nebo si konečně najdu toho psychoterapeuta, jako každý s trochou rozumu. 🙂