O talentu
Protože byl můj poslední týden dost hektický, plný lidí a marodění, sáhneme tentokrát do archivu. Článek jsem napsala v roce 2013, ale pořád s ním víceméně souhlasím. 🙂
Co je to talent?
Existuje vůbec?
Jak ho najít?
A pokud ho nemám a ani se nezdá, že by se mu ke mně chtělo, mám prostě vlézt za rozehřátou pec a už nikdy nevylézt?
Tolik otázek.
Sama jsem z toho trochu zmatená, tak si to tu trochu shrnu.
Podle psychologie může být člověk obdařen buď velkým kulovým, nadáním, talentem, nebo genialitou.
Na druhou stranu jakýsi doktor Anthony Fernand říká, že je talent pouhou reakcí neuronů na často opakovanou činnost. (Což je vlastně nóbl způsob jak říct: „Opakování, matka schopnosti”.)
Podle mě je talent lektvar skládající se z několika přísad.
První z nich je vrozená vášeň. Tu má úplně každý.
Někteří ji objeví ještě předtím, než se vůbec naučí zavazovat si tkaničky. A jiní ji mají trochu stydlivější. Takovou, co si ráda hraje na schovku a své růžky vystrčí třeba až v polovině „hostitelova” života.
Může se zdát, že to ti s tou méně stydlivou verzí vášně mají lepší. Mohou ji rozvíjet už od útlého věku a na její zdokonalení mají o tolik času víc… Ale já si tím vlastně tak úplně jistá nejsem.
Další přísadou lektvaru je hroší kůže. Síla překonávat neúspěchy. Spolknout je, poučit se z nich a pokračovat.
Tady na tom bodu jsem se zasekla já. Mou „vášní” je asi psaní (já vím, už je to trochu otřepané). A zjistila jsem to celkem brzy. Pamatuji si své povídky z prvního stupně základní školy o kapřích Vánocích a o myším králi, který chtěl získat Slunce jenom pro sebe.
Pamatuji si pubertální básničky i podivné psycho povídky, rozhodně sedící k věku, ve kterém byly napsány.
Jenže pak to přišlo.
Nemohla za to ani zvlášť ošklivá kritika (naneštěstí patřím do generace, co už své výplody mohla zveřejňovat na Internetu), ale náhlé „prozření”.
To já sama jsem si jednoho dne řekla: „Co si to jako myslíš? Seš snad úplně blbá? Z češtiny máš čtyřku a myslíš si, že z tebe bude velkej spisovatel?“
„Hele ptáček, ten je přeci zajímavější než tahle ztráta času.”
A to byl konec všech mých pokusů a i velké řady snů. Alespoň pro následujících deset let.
“Talent je extrémně běžný. Vzácná je ochota vytrvat.”
― Kurt Vonnegut
Jiní lidé jsou na tom mnohem hůř. Setkávají s tvrdou kritikou své práce, třeba i od těch, kteří by je měli nejvíce podporovat, zažívají pády i odmítnutí, a ta je často natolik zarmoutí, že se rozhodnou na jakékoliv další pokusy rezignovat.
Ke své vášni už se nikdy nevrátí, protože se před cestou do světa zapomněli obrnit hroší kůží.
Stačí tři věci:
Vzdělávat se
Trénovat
Nenechat se odradit.
Kdo se jich drží, ten se bude smát naposledy.
Poslední přísada lektvaru s hroší kůží docela souvisí.
Je jí odhodlání.
Vydržet nejen přes neúspěchy, ale vydržet, i když venku letí ptáček.
Tady mají velkou výhodu ti, kteří svou vášeň objevili až v pokročilém věku a nehrozí jim střet s prvním zamilováním, následovaným prvním sexem a rozchodem (nebo v mém případě s objevením počítačových her:-)). Nemluvě o dalších rozptýleních, která puberta nově nabízí.
Puberta je úhlavním nepřítelem talentu, mnozí se právě touhle dobou vzdají a už se ke starému koníčku nikdy nevrátí.
V pokročilejším věku sice také čelíme mnoha výzvám, ale umíme si lépe stanovit priority a víme, že neúspěchy jsou jen kroky ke zdokonalení se.
Smutnou stránkou talentu jsou lidé, kteří ho nikdy neobjeví. Kromě hlavních přísad se ten talentový lektvar totiž skládá i ze štěstí na ty správné podmínky. Ale to se našeho prostředí příliš netýká.
Tenhle článek jsem napsala, protože ač jsou to celkem často omílané pravdy, které nikoho nepřekvapí, sama si je musím často připomínat. Stačí si přečíst cizí blog nebo povídku a hned mě přepadá ten starý známý pocit – možná ho znáte pod přezdívkou Glum: „Co si to o sobě myslíš. Jsi špatná, nic ti nejde a nikdy dobrá nebudeš. Podívej se, co dokázali tamti v tvém věku. Určitě jsou super nadaní a ty si jen něco namlouváš.”
Ale už vím, že žádní vyvolení nejsou, úspěšní jsou jen ti, kteří tvrdě makají.
I když to tak může vypadat, rozhodně nepopírám existenci lidí, kteří mají opravdu výjimečný Talent. Správně, s velkým „T”.
Ale ani ti by se nikam nedostali, kdyby tvrdě nemakali na jeho zdokonalení.
Minule jsem psala o zkoušení starých věcí. Vyplatí se to vyzkoušet i s talenty. Pokud vás baví kreslení, zpívání, šití nebo cokoliv jiného, čemu se nevěnujete, protože na to „nemáte talent”, možná je právě teď nejlepší chvíle najít vhodnou literaturu (nebo video) a začít to zkoušet.
