Restart, den první – ještě jsem to nevzdala

Restart, den první – ještě jsem to nevzdala

V minulém článku jsem nezmínila, že se od restartovacích článků nedá čekat zrovna dechberoucí a strhující četba. Proto jsem na ně vytvořila vlastní škatulku a pokusím se s nimi moc neotravovat. Na Facebook je budu sdílet podle toho, jak moc velký odliv mých pár fanoušků přinese, protože panečku, ty poslední dva daly mému egu zabrat. 🙂

Jak už název článku napovídá, dneska jsem to ještě nevzdala. Co vám budu vykládat, bylo to těsné.

Hlavně ta část s běháním, kde jsem si co minutu nacházela nové výmluvy, ale nakonec jsem je pokořila. K tomu se ještě vrátím, abych případné zbloudilé duše co tohle čtou, alespoň trochu pobavila.

Snídaně, stejně jako zbývající jídla dne, byla úspěšná. Chutě na cukr, mouku a podobné radosti běžného života mě netrápí, což mě kdo ví jak nepřekvapuje. Už dávno jsem si všimla, že mi sacharidy nesvědčí a jsem bez nich po všech stránkách šťastnější, přestože je mnohdy sakra těžký jejich svádivým svodům odolat. (A navíc jsem tím dala v posledních dnech tělu pěkně zabrat).

Výsledek obrázku pro excuses panda

Stejně tak čtení, rest ve své výzvě přečíst za rok 52 knih, jsem během posledních dvou dnů stáhla o dvě a půl knihy. A zdá se, že dokonce něco píšu, ač si silně zahrávám s myšlenkou, že se tyhle lifestylový články do psaní moc počítat nedají, protože se u nich zcela očividně zapojují naprosto jiné části mozku, než u jakéhokoliv jiného psaní. Skoro bych až řekla, že k nim není mozek potřeba vůbec.

Pokud se nepletu, teď už se dostáváme k nejvážnější a nejzábavnější části celé mojí výzvy. K  tomu pekelnýmu běhu.
Celej den mě svíraly moje oblíbený úzkosti a sociální fóbijky, a k nim jsem byla až po uši ponořená ve světě knih.
Což, jak určitě sami znáte, pokud máte zvyk podobného nárazového, několikahodinového čtení v kuse, aktivitě, natož té venkovní, příliš nepomáhá. Výmluv jsem si našla víc než dost a dokonce jsem chvíli uvažovala, že to nemá smysl a budu chodit jenom na tréninky, a že to naprosto stačí.

Nechtělo se mi.

Výsledek obrázku pro excuses lama

Bylo moc brzy, moc pozdě, moc světlo, moc tma. 

Ale tahle hloupá (úžasná a skvělá) výzva tomu chtěla, že jsem se vykopala, protože jinak bych se sebou už vůbec nevydržela. Plán jsem si snížila na to převléct se do běžeckýho a vylézt před barák, protože to je, minimálně pro mě, na vypěstování zvyku, to nejtěžšíTo jsem si aspoň říkala, než jsem se do toho běhu pustila. Jenže už jsem byla venku, tak to by bylo, abych to nezkusila.

Duši jsem chtěla vypustit přibližně po minutě. Venku jsem nakonec těch deset minut ale vydržela, a z nich většinu běžela, takže asi dobrý. Studem jsem se málem propadla i sama před sebou a tyhle řádky mi trhají žíly. Co vám ale budu namlouvat, něco o své ubohé fyzičce jsem tak nějak tušila.

Během těch pár minut jsem ve změti uliček stihla skoro zabloudit a našla jsem pár skvělých způsobů, jak se vyhnout lidem, jen ten běh ve vysoký trávě uprostřed zástavby osídlené více psy než lidmi, mi dělal trošku starosti. Trochu se sháním po nějakém tom náramku (asi Xiaomi MiBand) a pravděpodobně i appce, máte někdo zkušenost se Zombies, Run!? Ne že by mě aplikace motivovaly, ale proč to aspoň nezkusit.

Výsledek obrázku pro running from zombies

Dnešek za kdo ví jak velký úspěch nepovažuji. Za svůj život jsem se vydala běhat už asi tak pětkrát a pokaždé to zůstalo u dne, maximálně dvou, ale aspoň se tu sama sobě nemusím obhajovat, že jsem se na to vykašlala. Nebo v horším případě nepsat nic, což je dosti vypovídající.

Tak, a to je pro teď zpět. Hurá zpátky ke čtení. (Fuj, tyhle články musím zkrátit, jsou k ničemu a ještě mi žerou hodinu ze čtení a trochu kreativnějšího psaní!)


Jo, a protože už dlouho sem plánuju napsat hromadu článků, tady je jejich seznam, abych se k nim dokopala.

Recenze: Čtyřhodinový pracovní týden
Recenze: Spisovatel jako povolání
Recenze: Knihy a ženy
Foto / zážitek: Malostranské dvorky
Příběh: Ada Lovelace (možná, a možná jiná, co mi tak přelítne přes nos)
Obecně: Obnovit kategorii „Zachyceno v pavučině“

Další zásadní bod mé změny je to, že nejpozději během zítřka rozepíšu novou povídku.

No, a to je pro dnešek opravdu vše. Příště to zkusím zase trochu stručněji.